Další letní zápisek (Cari)

Na mé poměry je dost nezvyklé, že píšu hned po dni. Ale ráda bych si všechno zaznamenala, dokud to je čerstvé.
Brzy ráno mě probudilo jakési otravné bušení. Kdo to sakra... Rozespale jsem otevřela oči a znovu usnula, klepání však neustávalo, tak jsem se dokopala k tomu, abych těch pár kroků ke dveřím udělala. Otevřela jsem a spatřila jsem překvapivě Mitchie. Koukla jsem se na hodinky a zjistila, že už je poledne. Vtáhla jsem ji dovnitř, něco začala rozespale blekotat a převlékla jsem se a nasnídala. Vydaly jsme se do kotle a cestou ještě stihly prohodit pár slov. Když jsme vešly dovnitř, Mitchie přes celý kotel zařvala: ,,Tak jdeme balit kluky?" Upozornění autorky: Některé informace typu "Mitchie povídala" jsou nedůvěryhodné, tím, že to moje postava píše o jiných se snaží svést svá vlastní slova na své kamarádky.
Styděla jsem se za ni a rozhlédla jsem se, abych se ujistila, že to nikdo jiný neslyšel.
Mitchie se slídivě rozhlížela po mísntnosti a koukala po někom, koho by mohla ulovit. V kotli ale nikdo nebyl, tak jsme se šly projít do Visánku a do dolu. Nikde nikdo ale nebyl, takže jsme se krbem vrátily zpět do Londýna. Mitchie si sedla vedle Katie Ray a dala se s ní do řeči. Chtěla jsem se k nim připojit, když jsem ale najednou spatřila Donnyho. Je hrozně nádherný, má světlé vlasy, krásný účes.. Sice je o jeden rok mladší a je mu jen jedenáct, ale chová se a vypadá na víc, kdybych nevěděla, že jde do prváku, myslela bych si, že je to tak třeťák.

Klid Cari, je mi dvanáct, přece nemusíš mít nutně kluka, času dost... Ale už jsem na to tak trochu přišla. Snažím se vyrovnat Bell. Je to sice mé dvojče, o pět minut mladší.. Ale podvědomě ji mám za vzor a chci být, jako ona. Já vždycky byla ta šílenější, ona ta hodnější, milejší, oblíbenější, lepší ve všem (kromě OP4M, ve kterém mám lepší známku já!) a prostě je taková slušnější a poctivější.. Od té doby, co mi přebrala Matta se ji nějak snažím vyrovnat a být jako ona.

Donny se na mě zase tak zasněně díval, stejně jako včera večer.. Co na mně vidí? Už včera se na mě takhle krásně koukal. Má světle hnědé oči, stejné, jako já, akorát já je mám takové roztaženější, víc do "asijska". Mitchie se významně podívala na Katie a něco ji tiše říkala.
Když jsem se s Donnym dala do řeči, nijak se už Míček nenamáhala ztišit hlas a začala mluvit tak, abych to slyšela i já, ale hlavně Donny.
,,Jo, to je celá ona, tohle samé zkoušela na Matta... Vlastně i na Jeffa... Vlastně i na Ádíka.."
No jo vlastně, vždyť mám Jeffa.. Ale je na dvanáct let takový.. nevivinutý, chová se na méně a hlavně si mě skoro vůbec nevšímá, jediné, co mi za celý den řekne je ahoj.

S Donnym jsme se na sebe tak hezky usmívali a najednou se zezadu ozvala Kejtý:
,,Nemám vám k tomu zahrát na housličky?" a tak potutleně se usmívala..
Já se jen otočila, zazubila a řekla, že to by bylo super.

Mitchie dále měla nějaké poznámky. Žárlila na mě, vždycky chtěla být jako já. Já chci být jako Bell, ona jako já.. Je to takové divné.
S Donniem jsme odešli do Portsmucku, abychom to nemuseli poslouchat a šli spolu k rybníku. Strčil mě do vody, já jsem ho stáhla s sebou, chvilku jsme tam celí promočení stáli uprostřed rybníka a koukali na sebe. Oblečení mě šíleně studilo, nohy mi plavaly v botách, ale nevnímala jsem to, protože jsem nemohla od Donnieho odtrhnout oči. Chvilku jsme si povídali, všimla jsem si, že se párkrát začervenal.
Asi po půl hodině jsme z ledového rybníku vylezli, kapala ze mě voda, oblečení se na mě lepilo tak, že prosvítalo a dokonale obepnulo křivky mého těla, e jsem si tam připadala jako nahá. Naštěstí svítilo sluníčko a venku bylo celkem teplo, tak to rychle uschlo, bylo mi to dost nepříjemné. Neměli jsme s sebou ani žádný ručník, do kterécho byhom se mohli osušit. Sundala jsem si boty, vyklepala z nich vodu a po trávě jsme se vrátili zpět do kotle, protože se Donny chtěl jít někam ohřát.
3li jsme ke mně na pokoj a posadili se ne Bellinu postel. Měla tam tedy dva mokré fleky, ta mě zabije! Tak jsme tam vedle sebe seděli, chvíli na sebe zase mlčky koukali a pak mě úplně beze slov pomalu chytil za ruku. Takhle jsme tam seděli několik hodin a nijak mě to neomrzelo.

Najednou se rozrazily dveře a dovnitř vběhla Bell. Podívala se na nás, na naše spojené ruce a tak divně se uculila. Nedokážu odhadnout, co se jí asi honilo hlavou. Pípla něco ve smyslu, že si jen vezme pár věcí a hned jde pryč.
Po další krásné chvilce sezení jsme oba dostali hlad, tak jsme si šli koupit košík s večeří. Musím se přiznat, že jsem mu toho většinu snědla, jsem vážně jedlík a nechápu, kde to ve mě tak záhadně mizí.

Oba jme byli už unaveni a chtěli jít spát. Zeptala jsem se Donnyho, jestli má svůj pokoj. Tak zvláštně se na mě podíval a před tím, než zodpověděl hrozně dlouho váhal. ,,Hmmm....hmmm... Ne, nemám" a pak se tak usmál. V tuhle chvíli jsem trochu pochybovala o jeho pravdomluvnosti, ale nijak mi to nevadilo.

Ochotně jsem mu tedy půjčila Mattovu postel, sama si lehla na svou. Všimla jsem si, že ke mě natáhl ruku, tak jsem ji stiskla a vedle sebe jsme usnuli.
Nechápu, jak je to možné, Matta jsem znala půl roku, Jeffa rok.. A teď se zabouchnu hned po jednom dni, kdy jsme spolu navíc skoro vůbec nemluvili. Vážně nechápu, co na mně vidí.

Po chvíli mě probudil nějaký hluk. Když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že do místnosti vešla Anabelle a Matthew. Než došel Matt ke své posteli, jen tak mimochodem jsem ho upozornila, že jsem půjčila kamarádovi jeho postel. Kdybych byla v Mattově kůži, nejspíš bych vyletěla, jako čertík z krabičky. Divila jsem se, že zůstal poměrně v klidu.. Nevím, co to do mě najednou vjelo, ale jaksi jsem vykoktala omluvu za to, že jsem na něj minule u té pláže tak vyjela, když se se mnou rozešel. Vzal to v klidu. Třeba nakonec budeme s Mattem přecjen kamarádi, kdo ví...

Moc se těším na ráno a na každý další den!